2.Svetova vojna

JUNYO- PUTUJÚCI SOKOL (japonská bojová loď)

3.5.1942 Dokončena stavba letadlové lodě (Junyo - putující sokol)

14.7.1942 Až po Aleutské operaci byla loď oficiálně zařazena do stavu císařského námořnictva. Během zkoušek Junyo při standardním výtlaku 27 000 tun získal výkon 57 000 hp se kterou plul rychlostí 26 uzlů.

3.5.1942 Dnem ukončení stavby byl Junyo přidělený do 4. divize letadlových lodí (komandér Ishia) první letecké flotily a zůstával v bojové pohotovosti v západní části Vnitřního moře.

20.5.1942 Takao a Maya byly přiděleny k Severním silám 5 flotily, která obdržela úkol získat několik ostrovů v souostroví Aleuty (Operace "AL") Ještě téhož dne byly svoláni všichni velitelé, kteří se měli dané akce zúčastnit. Do podpůrné skupiny letadlových lodí byly přiřazeny těžké křižníky Takao a Maya chráněné torpédoborci Akebono, Uishio, Sazanami a
tanker Teiyo Maru (9 849 BRT). Nachi byl přidělen spolu s torpédoborci Inazuma a Ikazuchi do podpůrné skupiny, která se skládala ze dvou tankerů a třech transportních lodí.

22.-25.5.1942 Loď opouští Kure a po dotankování paliva a převzetí zásob v Tokujamě dorazil do Ominata, kde byla přidělena do druhé eskadry úderných letadlových lodí kontraadmirála Kakuty, která jako součást Severní skupiny viceadmirála Boshiro Hosogaji měla zaútočit na Dutch Harbor. K vykonání útoku byly určeny letadlové lodě Ryujo a Junyo, tři těžké křižníky: Takao, Maya a Nachi a pět torpédoborců: Inazuma, Ikazuchi, Akebono, Uishio a Sazanami. Hlavním úkolem tohoto svazu byla daleká ochrana 1 750 vojáků určených k obsazení dvou Aleutských ostrovů. Byly převáženy na hydroplánovém nosiči Kinugasa Maru (8 407 BRT), Kamikava Maru (6 853 BRT) a na pasažérské osobní lodi Hakusam Maru (10 380 BRT). Po celé trase konvoje je chránili tři lehké křižníky: Abukuma, Kiso a Tama, sedm torpédoborců:
Wakaba, Nenohi, Hatsushimo, Hatsuharu, Hibiki, Akatsuki, Hokaze, pomocný křižník Asaka Maru, minonoska Magane Maru, tři minolovky Kaiho Maru (ex travler 223 t standart), Shuntoksu Maru a Hakuho Maru (1 274 BRT).

26.5.1942 Skupina letadlových lodí s eskortou vyplula z Ominata a proplula úžinou Tsugaru směrem k Aleutám.

3.6.1942 Přesně podle plánu vysadila transportní skupina vojáky. Krátce před tím v 2:48 (místního času) se nacházely letadlové lodě 180 nm jižně od Dutch Harboru, místě startu bojových letadel. Když se trošku rozplynula mlha, odstartovala útočná skupina 23 střemhlavých bombardérů D3A1 "Val" s eskortou 12 stíhaček A6M2 "Zero", ale nad místo útoku dorazilo pouze 11 bombardérů a 6 stíhaček z Ryujo, kterým se podařilo najít cíl,
zatímco letadla z Junyo (6 stíhaček a 12 bombardérů) byla nucena se obrátit na zpáteční let. Mezi tím jedna průzkumná Catalina zpozorovala japonské letadlové lodě a těsně po odeslání depeše byla sestřelena hlídkujícími japonskými stíhačkami.

4.6.1942 Jiná Catalina opět nalezla letadlové lodě a její depeše měla za následek start šesti bombardérů B 17 z letiště Kodiak. Pouze dva z nich však lodě našly a provedly útok. Jeden ze čtyř "odloučených" bombardérů nalezl transportní skupinu a po shození bomb (které nic nezasáhly) se stal cílem protiletadlových baterií křižníku Nachi. Další útok několika B 26 vyzbrojených torpédy se skončil fiaskem. Jako odpověď nařídil v 16:00 kontraadmirál Kakuta útok 12 střemhlavých bombardérů, šest torpédových bombardérů B5N2 "Kate" s eskortou 15 stíhaček, ovšem cíl našly jen střemhlavé bombardéry a šest stíhaček z Junyo. Jejich útok způsobil zničení několika zásobníků paliva, poškození jedné transportní lodě, která musela najet na břeh. Během návratu americké stíhačky P 40 sestřelily dva bombardéry a dvě stíhačky, za cenu ztráty dvou letadel. Krom několika vážnějších škod však útok proti Aleutám nezpůsobil vážnější problémy Američanům, neboť úmysl odlákat americké lodě k severu od Midwaye se nezdařil. Krátce po startu letadel obdržel kontraadmirál rozkaz od admirála Jamamota k přerušení severní operace a zamířit na jih k setkání s loděmi
admirála Naguma.

6.6.1942 V 12:59, krátce po přerušení operace proti ostrovu Midway, rozkázal admirál Jamamoto, aby se kontraadmirál Kakuta opět připojil k Severní skupině, aby umožnil výsadek na dalším Aleutském ostrově (konkrétně Adak). Ve 23:30 byl vydán další rozkaz, kterým byla převedena letadlová loď Zuiho a pár dalších lodí ke svazu viceadmirála Hosogaji. Kontraadmirál Kakuta tak měl pod svým celkovým velením tři letadlové lodě (Ryujo, Zuiho a Junyo).

20.6.1942 Až do tohoto dne křižoval Kakuta se svými loděmi v oblasti Aleut (jižně od Kisaki), aby mohl zachytit případnou odezvu Američanů, ale protože Američané se vrátily do Pearl Harboru, zamířily japonské lodě taky domů.

24.6.1942 Junyo se vrátilo do Ominata.

29.6.-3.7.1942 Po doplnění paliva, munice a zásob se loď přemístila do Kure.

3.7.1942 Zde byly doplňovány ztráty palubního personálu a pokračovalo školení a cvičení leteckého personálu.

14.7.1942 Tento den začala být naplňována změna taktiky z ofenzivní na defenzivní. Tento den bylo rovněž Junyo (od 20.7.1942 s velitelem Tametsugu Okadou) spolu s Hiyo zařazeno do 2. divize letadlových lodí třetí flotily. Rovněž došlo ke změně nesených letadel a tak nyní loď nesla 21 stíhaček, 18 střemhlavých a 9 torpédových letadel. Navíc byl dodán i radar typu 21Gó.

13.-22.8.1942 Loď kotví v Kure.

12.9.1942 Junyo vyplouvá do Iwaishimi

17.9.1942 Loď dorazila do Iwaishimi a po pětidenní zastávce vyplouvá do Kure, kam dorazila 25.9.1942, kde se setkala se svou sesterskou lodí Hiyo.

11.10.1942 2. divize letadlových lodí (Hiyo a Junyo – Zuiho bylo odesláno k silám viceadmirála Naguma místo Ryujo, které bylo potopeno v bitvě u Východních Šalamounů), pod velením viceadmirála Kakuty, vyplula na moře s úkolem podpořit další jednotky s úkolem dobít ostrov Guadalcanal.Krom letadlových lodí se ve svazu viceadmirála Konda nacházely bitevní lodě Hiei a Kirishima, těžké křižníky Atago, Takao, Maya, Myoko a
Haguro s ochranou 12 torpédoborců.

17.10.1942 Z palub letadlových lodí odstartovalo9 stíhaček a 9 torpédových bombardérů a napadly spojenecké transportní lodě kotvících u Guadalcanalu (výběžku Lunga). Letectvo z Junyo během této akce mělo těžké ztráty. Na loď se vrátilo pouze jedno letadlo. 6 bylo sestřeleno hlídkujícími americkými stíhačkami z VFM-121 a protiletadlovým dělostřelectvem, dvě letadla přistála těžce poškozena na letišti na ostrově Buin.

20.10.1942 (Podle jiných zdrojů 17.10.1942) Na Hiyo došlo k poruše strojovny (požáru) a muselo odplout k opravám. Viceadmirál Kakuta byl nucen přemístit svůj štáb (a vlajku na palubu letadlové lodě Junyo. Po této příhodě viceadmirál Kakuta usoudil, že operaci je konec a zamířil na sever.

25.10.1942 Japonci ohlásily dobití Hendrsonova letiště a současně bylo na palubu Junyo přelétnuto letectvo ze své sesterské lodě. V této době se tak na Junyo nacházelo 24 (18) stíhaček, 21 (18) střemhlavých bombardérů a 10 (9) torpédových bombardérů (čísla v závorkách jsou z jiného zdroje). Ke zničení Američanů na ostrově Guadalcanal a zničení amerických letadlových lodí soustředili Japonci poměrně velké zdroje, které plánovaly užít v blížící se bitvě. Předvoj tvořili bitevní lodě Hiei a Kirishima, těžké křižníky Tone, Chikuma a Suzuya, lehký křižník Nagara a sedm torpédoborců. Úderný svaz letadlových lodí pod velením viceadmirála Naguma se skládal z letadlových lodí Zuikaku, Shokaku a Zuiho, těžkého křižníku Kumano a osmi torpédoborců a podpůrná svaz viceadmirála Konda z letadlové lodě Junyo, bitevních lodí Kongo a Haruna, těžkých křižníků Myoko, Haguro,
Atago a Takao, lehkého křižníku Isuzu a dvanácti torpédoborců.

26.10.1942 Americké a Japonské letadlové lodě se navzájem objevili a prošly bitvou známou jako Bitva u ostrovů Santa Cruz. Junyo mělo ke konci poměrně velkou úlohu, neboť poškozené Zuiho a Shokaku vzali návratný kurz na základnu. Podpůrný svaz včele s letadlovou lodí Junyo vyslal mezi 9:05-9:20 leteckou skupinu složenou z 17 střemhlavých bombardérů (velitel kapitán Masao Yamaguchi) s ochranou 12 stíhaček (kapitán Yoshio Shiga).Za cenu devíti ztracených letadel (všechno bombardéry) se podařilo v 11:20 jednou zasáhnout 250kg bombou přední dělostřeleckou věž („A“) bitevní lodě South Dakota. Další bomba té samé skupiny letadel probila záď protiletadlového křižníku San Juan, ale nevybuchla. Další explodovala velmi blízko boku letadlové lodě Enterprise a lehce poškodila obšívku. Z další vlny útoku (z lodí Zuiho a Shokaku) přijalo Junyo na palubu 1 torpédový bombardér ze Zuikaku a 3 stíhačky a 5 střemhlavých bombardérů ze Shokaku. Po přijetí letadel z lodí viceadmirála Naguma (11:37-11:53) v 13:06 odstartovala z Junyo smíšená skupina japonských letadel (9 stíhaček a 6 torpédových bombardérů). V 15:40 se objevili nad cílem, přičemž zasáhly Hornet jedním torpédem. Pozdě večer (po potopení Hornetu a skončení leteckých útoků) se lodě obrátily směrem ke svým základnám.

30.10.1942 Junyo je v Truku.

9.11.1942 Junyo spolu s opraveným Hiyo vypluly v doprovodu bitevních lodí Kongo, Haruna, těžkého křižníku Tone a s divizí torpédoborců jako ochrana dalšího konvoje a k útoku na Hendrsonovo letiště.

11.11.1942 Z Hiyo odstartovaly letouny k útoku na Hendrsonovo letiště (Junyo tvořilo zálohu). Hiyo mělo těžké ztráty (Junyo nevyslalo ani jedno letadlo, krom leteckých hlídek nad loděmi svazu) a tak se lodě vrátily zpět do Truku

18.11.1942.

.12.1942 Na letadlových lodích se opět měnil počet letadel a tak nyní neslo Junyo 27 stíhaček, 12 střemhlavých bombardérů.

16.-20.12.1942 Junyo opustilo Truk a spolu s lehkým křižníkem Agano a třemi torpédoborci chránily konvoj s vojsky a zásobami , který plul na Novou Guineu.

15.1.1943 Letadlová loď zvedla kotvy a spolu s 9 divizí torpédoborců podporovala výsadek u Veaku (Nová Guinea).

17.1.1943 Junyo vyložilo u Veaku přepravované letouny.

19.1.1943 Loď je zpět v Truku.

31.1-9.2.1943 Loď je na moři v blízkosti Truku a cvičí nově naloděné piloty.

12.2.1943 Během kotvení v Truku se stal novým velitelem Junyo komandér Nagai.

16.2.1943 Junyo zamířilo k Japonsku, kam po pěti dnech dorazilo (přístav Saeki).

22.2.1943 Loď přeplula do Kure.

26.2.1943 Loď křižuje ve Vnitřním moři, kde provádí cvičení a školení pilotů a posádky.

-.16.3.1943 Během pobytu v Kure proběhly drobné modernizace a změny vzhledu lodi. Byl posunut dálkoměr, což umožnilo celkové otáčení radaru, byla nainstalována pozorovací plošina.

20.3.1943 Loď přeplula do Saeki

22.3.1943 V Seaki se Junyo potkává se svojí sesterskou lodí Hiyo. Ještě tento den obě lodě v doprovodu torpédoborců Suzutsuki a Hatsuzuki zamířily k Truku, kam dorazily 27.3.1943.

27.3.1943 Začaly intenzivnější přípravy pro operaci I-Go neboli protiofenzivy leteckými silami proti Američanům.

1.4.1943 Z palub letadlových lodí se přemístily palubní letouny do Rabaulu. Ještě tohoto dne provedly japonské stíhačky přepad letiště na ostrově Russell. útok skončil zničením šesti amerických stíhaček za cenu 9 vlastních.

8.4.1943 Po týdnu nepříznivého počasí byl proveden další útok, tentokráte na lodě u Guadalcanalu. Za cenu dvanácti sestřelených stíhaček (a devíti bombardérů) se podařilo potopit jeden americký torpédoborec, novozélandskou korvetu a americký tanker. Několik dalších plavidel bylo poškozeno.

11.4.1943 Třetí úder byl proveden proti konvoji v zátoce Oro na Nové Guineji. Za cenu 4 bombardérů a dvou stíhaček se podařilo potopit jednu transportní loď, druhá byla těžce poškozena a musela najet na břeh.

12.4.1943 Americké letouny napadly Truk a během útoku byly blízkými zásahy poškozeny letadlové lodě Junyo a Hiyo.

14.4.1943 Poslední útok letadel z letadlových lodí (z letišť v Rabaulu) v rámci operace I-Go byl proveden proti konvoji v Milneově zátoce. Proti útočícím letadlům zasáhla protiletadlová palba a australské stíhačky. Výsledkem bylo sestřelení třech bombardérů a jedné stíhačky. Americké ztráty zahrnovaly jednu transportní loď a tři stíhačky.

17.4.1943 Všechna letadla se vrátila na paluby svých mateřských lodí, čímž skončila operace I-Go.

6.5.1943 Junyo a Hiyo naložily na palubu letouny 652 letecké skupiny a převezly je na letiště Sahaku (6.-11.5)

11.5.1943 Spolu se Zuiho, Hiyo,Chitose, Chiyoda bitevní lodí Musashi zamířily do Tawi Tawi, kam dorazili 16.5.

22.6.-12.7.1943 Letadla z Junyo se nacházejí pod velením 22 Kokusentai na letišti Rota.

15.7.1943 Letadla z Junyo se přemístila na letiště v Kaviengu a Rabaulu.

19.-25.7.1943 Junyo míří do Kure.

26.-31.7.1943 Letadlová loď je v doku, kde je jí očištěn trup. Rovněž je posílena protiletadlová výzbroj (stejně tak i na Hiyo) o 12 * 25 mm (4 * III). Tato výzbroj byla umístěna na přídi.

9.8.1943 Loď vyplula z doku a do 13 srpna kotví na rejdě v Ivakuni.

13.-15.8.1943 Loď se nachází v Saeki.

15.-28.8.1943 Junyo přepravuje do Singapuru 331 leteckou skupinu, která je na místě včleněna do sestavy 582 a 201 letecké skupiny. Navíc byl vyložen přepravovaná letecký materiál.

4.11.9.1943 Po opětovném naložení vyplulo Junyo zpět do Kure.

17.9.-5.10.1943 Junyo provedlo přepravu vojska z Kure do Tuku s několika zastávkami. (17.9.- Kure), (17.-19.9.- Ivakuni),( 24.-29.9.- Truk), (5.10. - Kure).

12.-13.10.1943 Loď kotví v Ivakuni.

13.-14.10.1943 Loď se přemístila do Saeki, kde byly opět nakládány letadla k přemístění, tentokráte na Truk.

19.10.1943 Junyo je v Truku.

31.10.1943 Junyo vyplouvá zpět do Japonska spolu s eskortní letadlovou lodí Unyo, bitevními loděmi Ise a Yamashiro, těžkým křižníkem Tone a torpédoborci.

5.11.1943 Junyo je těžce poškozeno torpédem z americké ponorky Halibut (SS-232). Torpédo zničilo šrouby a zabilo 4 členy posádky.

6.11.1943 Ve vleku těžkého křižníku Tone dorazilo Junyo do Kure, kde probíhala oprava až do února 1944. Během této doby loď byla 2* v doku a to od 19.-

25.11.1943 a 21.12.-29.2.1944.

25.12.1943 Novým velitelem lodě se stal komandér Oofuji.

21.2.1944 Komandérovi Oofujimu nebylo dopřáno vyplout s lodí na moře, neboť tento den byl narazen novým velitelem komandérem Kiyomi Shibujou. Zhruba v těchto dnech byl na palubu dodán nový dálkoměr 1,5 metru, změnily se podstavce antén a navíc (opět stejně jako na Hiyo) byla doplněna protiletadlová výzbroj ráže 25 mm o 24 hlavní.

26.3-11.4.1944 Junyo kotví na rejdě v Ivakuni.

11.4-15.4.1944 Loď nyní kotví v Tokujamě.

15.4.1944 Junyo je opět v Kure, kde bylo opět postaveno do doku.

29.4.-1.5.1944 Opět je na rejdě v Ivakuni

1.-4.5.1944 Kotví v Tairagunto.

5.5.1944 Opět v Ivakuni

6.5.1944 Spolu s Hiyo příjmá na palubu 652 leteckou skupinu, kterou odváží obě
letadlové lodě do Tavi Tavi, kam dorazili 16.5. a současně byly včleněny do svazu viceadmirála Ozavy.

Pozn.: Bezprostředně před bitvou ve Filipínském moři (datum není přesně znám) bylo na loď dodatečně přidáno 12 * 25 mm (4*III) (Dva na zádi a po jednom před za za nástavbou) Navíc bylo přidáno i 12 jednohlavňových kanónů této ráže. Není přesně známo, kde tyto jednohlavňové kanóny byly umístěny, ale na základě fotografií je možné usuzovat, že byly nainstalovány na přídi, velitelském můstku a na přenosných podstavcích příďové a záďové letové paluby. Tyto přenosné kanóny musely být před každým startem a přistáním demontovány. Touto dobou se palubní křídlo Junyo skládalo z 27 Zer, 9 Valů, šesti Judy a šesti Jillů.


11.6.1944 V oblasti Marian se objevily americké letadlové lodě, aby provedly přípravné útoky pře vyloděním naplánovaným na 15.6.

13.6.1944 Japonské lodě začali opouštět Tavi Tavi.

15.6.1944 Japonské lodě propluly úžinou San Bernardino, aby se 16.6. setkali s bitevními loděmi viceadmirála Ukagiho.

16.-17.6.1944 Japonské loďstvo doplňovalo palivo a zásoby.

19.6.1944 Ukagi vymyslel bojový plán k útoku i obraně proti americkému TF 58. V 21:00 viceadmirál Ozava oddělil ze svého svazu Předsunutý svaz pod velením viceadmirála Kurity v sestavě 3. divize letadlových lodí, 1. (bez Nagata) a 3. divize bitevních lodí, 4. 5. a 7. (bez Mogami) divize křižníků a 2 flotila torpédoborců. Úkolem tohoto svazu bylo rozbití útočných vln Američanů protiletadlovou palbou. V sestavě hlavních sil plula 2. divize letadlových lodí (Hiyo, Junyo a Ryuho), na jejichž palubách bylo 63 Zer, 18 stíhacích- bombardovacích Zer, 27 střemhlavých bombardérů Judy, 9 torpédových bombardérů Kate a 18 bombardérů Jill. Velitelem vzdušných sil této divize byl ppor. Joyataro Ivami.

20.6.1944 V 7:34 průzkumná letadla našla americké letadlové lodě a tak japonská plavidla vyslala celkem 4 vlny letadel. Američané většinu letadel sestřelili za cenu několika málo vlastních letadel a lehkého poškození pár válečných lodí. Letadla z Junyo se ve větší míře připojila až k útoku 4. vlny. Z 82 letadel jich bylo 73 zničeno, ať už se jednalo ztráty stíhačkami, protiletadlovou palbou, nebo rozbitím letadel během přistání na rozbombardovaných letištích. V 15:38 pro změnu zase Americký průzkumný letoun objevil lodě admirála Ozavy a byl zorganizován útok. Kolem 18:40 američtí piloti zaútočili. Během tohoto útoku bylo Junyo zasaženo dvěmi bombami poblíž komínu, což způsobilo smrt přibližně 50 námořníků a poškození letové paluby. Navíc byl lehce poškozen trup a strojovna 6 blízkými zásahy (hlavně byly u pravoboku). V 21:00 admirál Ozava ukončil bitvu a odpoutal se od Američanů.

22.-23.6.1944 Junyo kotví v zátoce Nagashiro na Okinawě, odkud zamířil k Japonsku.

24.6.-3.7.1944 Junyo je v Hashirajimě, odkud přeplul do Kure.

6.-14.7.1944 Junyo je v doku v Kure, kde je mu opravována podhladinová část trupu po poškozeních z bitvy ve Filipínském moři. Navíc byl vyměněn komín.

14.7.-20.8.1944 Během pobytu v Kure prošlo Junyo kromě oprav i modernizací a posílením protiletadlové obrany. Na palubě bylo nainstalováno 168 raketometů ráže 120mm (6 * XXVIII), přidáno bylo 13 * 25 mm (3*III, 2*II) a několik jednohlavňových téže ráže (pravděpodobně jich bylo 18?). Ohledně modernizací byla zadní část nástavby prodloužena, odstraněna byla průzkumná plošina. Přepracován byl můstek, na jehož střeše byl nainstalován reflektor (jeho typ ale není přesně znám). V tuto dobu neslo Junyo 91 kanónů ráže 25mm (19*III, 2*II a 30*I). V některých publikacích a zdrojích se uvádělo ještě pozdější posílení této výzbroje, ale zdá se to nepravděpodobné. Jako další změna bylo posunutí signálního můstku o 2,5 metru k přídi. Nainstalován byl radar 13 Gó Nainstalován byl nový protistřepinový pancéřový plát o tloušťce 10-12mm. Posunuty byly dálkoměry. Jako poslední úpravou bylo odstranění barev a linolea uvnitř lodě.

21.8.1944 Junyo vyplulo z Kure do Vnitřního moře k provádění zkušebních a cvičných plaveb.

26.8.1944 Plavidlo zakotvilo v Hashirajime.

11.9.1944 Loď se přesunula do Kure.

26.9.1944 Junyo je v Ivakuni.

21.-27.10.1944 Junyo je v Kure.

28.10.1944 Loď se přemístila do Saseba.

31.10.1944 Spolu s lehkým křižníkem Kiso a torpédoborci z 30 divize Yuzuki, Akikaze a Uzuki provádí jako transportní plavidlo cestu do Manily (1.11. Bako)

3.11.1944 Jižně od Makkaa je svaz napaden americkou ponorkou Pintado (SS-387). Vystřelená torpéda minula letadlovou loď, ale zasáhla torpédoborec Akikaze, který se po výbuchu muničního skladiště potopil. Křižník a letadlová loď zvětšily rychlost a vzdálili se západním směrem, přičemž se torpédoborce pustily do bezvýsledného pátrání po ponorce.

6.11.1944 Loď navštívila Brunei.

8.11.1944 Letadlová loď spolu s poškozeným křižníkem Tone, lehkým křižníkem Kiso v doprovodu torpédoborců Yuzuki, Uzuki a Shigure zamířili směrem k Manile, kam dorazili 10.11.1944.

10.11.1944 Po několika hodinové zastávce v Manile vyplulo Junyo spolu s křižníkem Tone a torpédoborci Shigure, Yuzuki a Uzuki směrem k Japonsku.

13.11.1944 Jižně od přístavu Makkao provedla v 6:40 americká ponorka Jallao (SS-368) nepodařený útok na Junyo.

15.11.1944 Po jednodenní zastávce v Makkau vyplul svaz na moře a tento den byl opět napaden ponorkou Barb (SS-220), ovšem opět bez úspěchu. Tento den je zároveň Junyo přeřazeno do 1. divize letadlových lodí 2. flotily.

17.11.1944 Svaz dorazil zpět do Kure.

23.11.1944 Tento den letadlová loď vyplula na moře s dalším úkolem transportování letadel. Po opuštění Kure v doprovodu torpédoborců Fuyuzuki a Suzutsuki vedla postupně cesta přes: Hachijima (23.-24.11.), Teramichi Sudo (24.-
25.11.), Bako (27.-28.11.) a Manila (30.11.)

9.12.1944 Během zpáteční cesty do Saseba spolu s bitevní lodí Haruna a torpédoborci Suzutsuki, Fuyutsuki a Maki mělo Junyo na palubě 12 zachráněných námořníku z potopené bitevní lodě Musashi. Ve vzdálenosti cca 50 nm na jihozápad od Nomosaki (prefektura Nagasaki) zaútočili na Junyo americké ponorky Redfish (SS-272) a Sea Devil (SS-400). Kolem 1:30 zasáhly Junyo 3 torpéda do pravoboku (první v oblasti strojovny, druhé na přídi a třetí na zádi v oblasti prázdných nádrží leteckého benzínu. Do vnitra lodi se nahrnulo 5 000 tun vody, ponor na přídi vzrostl až na 10 metrů a náklon se ustálil na 10-12°. Z posádky zahynuly 4 poddůstojníci a 50 námořníků. Junyo se dovleklo do Saseba částečně ve vleku Haruny a částečně silami levoboční strojovny.

11.2.1945 Junyo je napadeno americkými bombardéry, které nedosáhly žádného úspěchu.

.3.1945 Díky chybějícímu materiálu byly opravy ukončeny až v březnu 1945, neboť prioritou byla stavba malých miniponorek a sebevražedných torpéd.

1.4.1945 Pro neustálé útoky na Kure je Junyo umístěno pod maskovací síť v zátoce Ebisu.

20.4.1945 Od tohoto dne je Junyo překlasifikováno na 4 rezervní vojenskou loď a již se nikdy nezúčastnilo žádné bojové plavby.

12.5.1945 Na loď byl jmenován poslední velitel - Tomiyoshi Maehara.

20.6.1945 Loď je překlasifikována na školní plavidlo. V této době začíná být pomale demontována protiletadlová výzbroj určená k odražení invaze amerických jednotek v Japonsku.

Do konce války nebyly skončeny všechny úpravy a loď takto byla předána důstojníkům US Navy.


8.10.1945 Na palubu lodě vstoupila vojenská technická komise, která po důkladné prohlídce rozhodla o zastavení veškerých prací na palubě lodě. Důvodem bylo příliš mnoho práce a materiálu potřebného k dokončení Junyo do opětovného bojového plavidla, nebo nákladní lodě.

30.11.1945 Z důvodu výše zmíněné komise byla loď vyškrtnuta z rezervní flotily.

1.6.1946-1.8.1947 Bylo započato sešrotování lodě ve šrotovací loděnici v Sasebu